Nelka, malá čitateľka s veľkým "Č"

Napísal: Karol zapnuté . Publikované v rodinné fotografie

Bola nedeľa, pol siedmej ráno. Mohla ešte spať, ale sedela už za stolom, z knižnice si vytiahla Macha a Šebestovú a čítala. Potajomky som ju pri tom odfotil. Tento obrázok mám veľmi rád. Možno i kvôli tomuto...

   "Občas přemýšlím, kde se bere moje ekonomické uvažování. Prý si člověk formuje světonázor hodně ve svém dětství. A z pohádek čerpá svůj morální postoj, tedy učí se dělat rozdíl mezi dobrem a zlem. Asi to tak bude. Já jsem chodila do třetí třídy, když jako Večerníček začali v televizi dávat Macha a Šebestovou. Dost jsem se s tím příběhem ztotožnila, přestože oni byli žáky třetí B a já třetí A. Úplně mě to dostalo. V tomhle úžasně animovaném seriálu bylo všechno - vtip, příběh, neuvěřitelná představivost. A to nejen představivost autorů samotných, šlo to dál, děti mohly svoji fantazii skrze utržené sluchátko rozvíjet nekonečně. Ten seriál je i dneska mazec, když se na to podívám v retrospektivě. Totiž skrze to utržené sluchátko se děje něco neuvěřitelného. Mach a Šebestová jsou skutečné myslící bytosti, které zpochybňují výroky dospělých a reálnost situací. Když jim soudružka učitelka vypráví, jak to bylo v pravěku, Šebestová bystře usoudí, že to je sice zajímavé, co jim soudružka učitelka vypráví, jenže by to chtěla vidět na vlastní oči, protože se jí dost příčí přijímat názory jen tak, jak jí je někdo naservíruje. Vůbec ta holka myslí slušně kriticky, vědecky. A jednou jim zase soudružka učitelka ve škole vyprávěla, že člověk je pánem tvorstva, protože si ví rady za každé situace a vítězí rozumem. A Šebestová opět pochybuje a říká Machovi: tak to nevím, jestli člověk pokaždé vítězí rozumem. Už jsi viděl, že by pes někomu vyhlásil válku? A do sluchátka vysloví svoje přání podívat se na jiné planety, jestli je tam člověk taky pánem tvorstva. A rázem jsou na té cizí planetě Ťap Ťap. No a tam je to dost jiné a dostanou se jako pokusná zvířátka v akvárku před třídu a cizí paní učitelku, kde zazní ten skvělý matematický příklad, který si pamatuju dodnes.

   Jedna květina bez listu, druhá květina bez nohy a třetí bez prstu, kolik to dělá dní? Mach a Šebestová si nevědí rady a sluchátkem si objednají svoji soudružku učitelku, která kroutí hlavou a říká: to není početní příklad, ale vyložená pitomost. Copak to má nějakou logiku?

   Ale ta cizí paní učitelka vyvolala Babulku a ta řekla: prosím, jedna květina bez listu, druhá květina bez nohy a třetí bez prstu, to jsou rovné dva dny. Správně, Babulko, řekla ta cizí paní učitelka, píšu ti jedničku s hvězdičkou. A s vysvětlením pro soudružku učitelku dodala: když někdo poničí tolik květin a dostane za to dva dny domácího vězení, to podle vás nemá logiku? Pak celá třída pozdravila Žlababu, kterou soudružka učitelka navrhovala zabít.

   Takže to bude asi tak, že moji moralitu a ekonomické myšlení nastavil Miloš Macourek skrze Macha a Šebestovou, přičemž mi ponechal v ruce kouzelné sluchátko, abych mohla kdykoliv zavolat do kosmíru a zeptat se: haló, haló, je to skutečně tak? A nemohlo by se to náhodou změnit?" 

(Kateřina Varhaník  Wildová - Kapitoly z dospělé ekonomie, Praha: PeopleComm, 2017)

 

Mar adentro © 2018